DŮVĚŘUJME BOHU, ŽE ZJEVÍ SVOJI MOC by Gary Wilkerson
David nikdy neřekl: „Můj otec mě požádal, abych byl pastýřem, a já jsem se snažil. Bojoval jsem se lvy a medvědy nikdy jsem nepřišel o jedinou ovci.“ To by bylo dobré svědectví, ale neoslavovalo by Boha. David se ve skutečnosti chlubil něčím jiným: „Hospodin, který mě vytrhl ze spárů lva a medvěda, ten mě vytrhne i ze spárů tohoto Pelištejce“ (1. Samuelova 17,37).
Když Nehemjáš jako číšník v Babylonu ochutnával víno pro krále, riskoval život. Ale Nehemjáš se chlubil v Bohu: „Obnovil jsem město, aby už Boží jméno nebylo v potupě.“ To, že v jeruzalémských ulicích zesměšňovali Boží jméno, Nehemjáše trápilo – a přimělo ho začít s obnovou hradeb.
Mojžíšovo svědectví nebylo: „Žil jsem ve faraonově paláci a měl jsem velkou moc.“ Chlubil se: „Bůh ke mně promluvil z hořícího keře – a já jsem se postavil faraonovi a řekl jsem: „Propusť můj lid.“ Chlubil se v Bohu i u Rudého moře: „Egyptské vojsko se utopilo!“
Novozákonní věřící se chlubili stejně. Štěpán byl jáhen, který rozdával jídlo vdovám. Už to bylo dobré svědectví. Ale jeho svědectví hodné chlouby přišlo, když kázal zástupu nevěřících. Jeho pomazané kázání je tak rozlítilo, že Štěpána ukamenovali. Jeho svědectví bylo dvojí: byl prvním mučedníkem Církve a jeho věrná oběť později ovlivnila židovského fanatika jménem Saul.
Ještě jsem se nesetkal s křesťanem, který by si neříkal: „Není na tom životě v Kristu něco víc? Kdy uvidíme, jak se na této generaci ukazuje Boží moc?“ Možná teď čelíte nějaké zkoušce a potřebujete Boží pomoc. Teď nestačí slíbit si: „Budu chodit častěji do kostela.“ Je čas říct: „Věřím Bohu, že v mém životě zjeví svoji moc. Zachrání moje manželství, mé děti, dotkne se mých spolupracovníků. Dá mi svědectví hodné chlouby.“
Cílem tohoto poselství není vzbudit pocit viny. Jeho cílem je vzbudit novou lásku v našich srdcích – lásku, která je tak často utlačována strachem a pochybnostmi. Někteří už víru vytěsnili ze svého života – a dávno tak nevěří, že by mohli zažít svědectví hodné chloub. Ale Boží slovo říká něco jiného.
Když Nehemjáš jako číšník v Babylonu ochutnával víno pro krále, riskoval život. Ale Nehemjáš se chlubil v Bohu: „Obnovil jsem město, aby už Boží jméno nebylo v potupě.“ To, že v jeruzalémských ulicích zesměšňovali Boží jméno, Nehemjáše trápilo – a přimělo ho začít s obnovou hradeb.
Mojžíšovo svědectví nebylo: „Žil jsem ve faraonově paláci a měl jsem velkou moc.“ Chlubil se: „Bůh ke mně promluvil z hořícího keře – a já jsem se postavil faraonovi a řekl jsem: „Propusť můj lid.“ Chlubil se v Bohu i u Rudého moře: „Egyptské vojsko se utopilo!“
Novozákonní věřící se chlubili stejně. Štěpán byl jáhen, který rozdával jídlo vdovám. Už to bylo dobré svědectví. Ale jeho svědectví hodné chlouby přišlo, když kázal zástupu nevěřících. Jeho pomazané kázání je tak rozlítilo, že Štěpána ukamenovali. Jeho svědectví bylo dvojí: byl prvním mučedníkem Církve a jeho věrná oběť později ovlivnila židovského fanatika jménem Saul.
Ještě jsem se nesetkal s křesťanem, který by si neříkal: „Není na tom životě v Kristu něco víc? Kdy uvidíme, jak se na této generaci ukazuje Boží moc?“ Možná teď čelíte nějaké zkoušce a potřebujete Boží pomoc. Teď nestačí slíbit si: „Budu chodit častěji do kostela.“ Je čas říct: „Věřím Bohu, že v mém životě zjeví svoji moc. Zachrání moje manželství, mé děti, dotkne se mých spolupracovníků. Dá mi svědectví hodné chlouby.“
Cílem tohoto poselství není vzbudit pocit viny. Jeho cílem je vzbudit novou lásku v našich srdcích – lásku, která je tak často utlačována strachem a pochybnostmi. Někteří už víru vytěsnili ze svého života – a dávno tak nevěří, že by mohli zažít svědectví hodné chloub. Ale Boží slovo říká něco jiného.